Pracovní začátky – část II.

Na internu jsem odešla z pediatrie na jaře 2018. Začala jsem na oddělení gastroenterologie. První den mi moje kolegyně ukázala, co a kde je a kdy jsou například vizity s Chefarztem (primář) apod. Na stanici jsem měla pak ještě dva další kolegy. Dohromady jsme byli čtyři – já z Čech, dva z Polska a jeden Němec.

Můj první den v roli internisty

Na ten první den nikdy nezapomenu, nejdříve jsem pouze koukala, co práce internisty vlastně obnáší. Odpoledne se pak na mě otočil kolega a řekl: „Tak a zítra dostaneš sedm pacientů.” 😱 „Jasně.” Odpověděla jsem, ale teda jasné to vůbec nebylo. Panebože, tak tohle nezvládnu, těch léků je tolik a já znám tak třetinu (na pediatrii jsem si vystačila opravdu s málem a to všechno, co jsem znala z dob studia, se úspěšně zavrtalo do těch nejhlubších mozkových závitů a odmítalo to vylézt zpět), to nedám, budu muset zpátky na dětský, protože tohle prostě nezvládnu. Přesně tohle mi letělo hlavou, ale nechtěla jsem vypadat jako nějaký “nemakačenko” a proto jsem se zmohla jenom na „jasně” a s hrůzou si představovala, co mě čeká další den.

Následující den jsem přebrala sedm pacientů a pustila se do práce. Do dnes nepřestanu být vděčná mým polským kolegům Anně a Michalovi, kteří mi na začátku a vlastně i později mnohokrát pomohli, předali nespočetně dobrých rad, tipů i triků pro praxi a díky kterým se člověk zasmál i v té nejnáročnější situaci.

První den jsem já i moji pacienti přežili. Pak i druhý den a dokonce jsme se všichni dočkali konce týdne. Tam ale čekal další strach. Děsilo mě, že přehlédnu něco v nastavené medikaci a moji pacienti nepřežijí mou vinou víkend. Každý den jsem kontrolovala medikaci v počítači pacient po pacientovi a zůstávala tak o hodinu i dvě déle v práci.

Na rozdíl od pediatrie, kde se všechny ordinace včetně medikace psaly ještě ručně do dokumentace, jsme na interně všechny léky zadávali do programu v počítači. Bylo to hodně cool, protože se dalo pár kliknutím nastavit, aby pacient dostal lék například jenom jednou za dva dny, případně aby jej dostal týden a potom se automaticky vysadil (například antibiotika) a hrát se dalo i s množstvím a pokud by se snad někomu utrhla ruka a byl příliš štědrý v rozdávání léků, kdy spolu začaly vytvářet nebezpečné kombinace nebo dokonce by bylo překročeno denní maximum, upozornil na to program vyskakovacím oknem s vykřičníkem.

Na druhou stranu byl program relativně nepřehledný, respektive pro interního pacienta, který má v průměru 5-10 i více léků, kdy část je nově nasazená, další vysazená a zbytek běží v poloviční dávce a k tomu kape nějaká ta infuze, byl už trochu oříšek se všech těch lécích vyznat a nic nepřehlédnout.

První služby

Systém služeb na interně se od pediatrie naopak moc neměnil. Sloužilo se obdobně po skončení osmihodinové pracovní doby od 15:30 do rána druhého dne, o víkendu potom 24-hodinové směny na akutním příjmu nebo oddělení.

Se službami jsem začala po dvou měsících od nástupu na internu. Normálně měli čerství absolventi více času se zapracovat, ale já už měla zkušenost z pediatrie a tak se počítalo, že začnu se službami dříve. Začala jsem sloužit na akutním příjmu (INA – interdisziplinäre Notaufnahme), oproti pediatrii jsme byli tenkrát ve službě dva internisti, starší atestovaný kolega měl na starost oddělení a intenzivku a další kolegy jsem měla na telefonu. Ti měli tzv. příslužbu, pokud bylo potřeba, přišli z domova a dělo se tak například pokud pacient potřeboval dialýzu, akutní gastroskopii při krvácení nebo koronarografii při infarktu.

Moje první služby tu nemusím dlouze rozvádět, nevnímala jsem je o moc jinak než první dny na oddělení, hodně mi ale pomohlo vědomí, že je někdo další v “baráku” a může do pár minut přijít a moct mi, pokud to budu potřebovat.

Služby byly obecně oproti pediatrii náročnější co do množství pacientů a možnosti jít si v noci na chvíli lehnout, ale já byla ráda, že nemusím dělat po nocích práci, která do služby nepatří jako například diktování propouštěcích zpráv.
Podobně jako na pediatrii jsem i na interně zažila různé kuriozity a zajímavé případy, od pacienta pokousaného jedovatým šnekem, přes cizí předměty v konečníku nebo otravu olovem až po pokusy o sebevraždu požitím léků. Akutní infarkty, plicní embolie, selhání ledvin nebo dekompenzovaná cukrovka byly mým denním chlebem.

Nový kolektiv

Jestli jsem si ale s něčím tzv. opravdu pomohla, byl to nový kolektiv. Z pediatrie jsem měla spoustu dobrých, ale i špatných zkušeností a na začátku se obávala, aby to nebylo na interně „z bláta do louže“. Opak byl pravdou a já poznala, jaké to je, když se člověk může zeptat koholiv na cokoliv, aniž by riskoval uštěpačné poznámky nebo nepříjemné pohledy. Starší lékaři jednali s mladšími jako sobě rovnými a na odděleních panovala o mnoho uvolněnější atmosféra než jsem znala z pediatrie i přesto, že práce bylo zde podstatně více.

No a takové byly moje začátky na interně, kde jsem zůstala a pracuji zde dodnes. Ani zde nebyly začátky vůbec lehké, byla jsem konfrontovaná s jiným spektrem pacientů, diagnostiky a léčby. Po skoro dvou letech na pediatrii, kdy už jsem si byla povětšinou jistá, co dělám, jsem začínala opět takřka od nuly. Nebylo to jednoduché, ale konečně jsem měla opět radost z práce a chuť do studia. Nevadilo mi ani to, že zůstávám v práci déle, zase jsem cítila to nadšení, které jsem si pamatovala ještě z dob studia.

Láká vás pracovat v Německu jako lékař/ka, ale nevíte, jak vyřídit aprobaci? Chtěli byste návod, kdy nebudete muset nic nikde složitě hledat nebo zjišťovat? Objednejte si eBook “Lékařem v Německu I”, najdete v něm všechny potřebné informace pro vyřízení aprobace v zemích bývalého východního Německa (tedy v Berlíně, Braniborsku, Durynsku, Meklenbursku-Předním Pomořansku, Sasku a Sasku-Anhaltsku).

• přehled potřebné dokumentace i s adresami, kam žádost o aprobaci zaslat
• informace o průběhu zkoušky z odborné němčiny (Fachsprachprüfung) a jak se k ní přihlásit
• návod jak napsat a strukturovat životopis a průvodní dopis             
• moje tipy a rady, díky kterým na celém procesu ušetříte nemalé peníze a hlavně to nejcennější, váš čas

Pokud teď řešíte zda odejít do Německa nebo ne, mohl by vás zajímat e-book s 10 nejčastějšími dotazy a odpovědmi na ně. V e-booku najdete odpovědi například na tyto otázky:

• Najdu vůbec jako čerstvý absolvent bez zkušeností pracovní místo?
• Kde budu v Německu bydlet?
• Jak v Německu funguje systém zdravotního pojištění?
• Jaký je plat lékaře nebo sestry v Německu? Jaké jsou tam náklady na život?

• Instagram
• Threads
• Facebook