Pediatrem v Německu

Na Instagramu jsem se vás ptala, zda by vás zajímalo, kdybych vyzpovídala české a slovenské kolegy z jiných oborů a takový rozhovor zpracovala do formy článku. Zájem z vaší strany byl velký a proto jsem tu dnes s prvním takovým článkem.

Aneta H. studovala na 3. lékařské fakultě v Praze, během studia vyjela v rámci programu ERASMUS na jeden semestr do německého Lipska a ve stejném městě absolvovala i předstátnicovou praxi z interny. Aneta odešla do Německa hned po škole a pracuje zde od roku 2015. Nejdříve pracovala na pediatrii v menší nemocnici ve Weißwasser a na začátku roku 2018 přešla na dětské oddělení na kliniku v Görlitz. Anetě tímto ještě jednou děkuji za její čas a ochotu. A teď už jdeme na otázky…

1.Proč jsi se rozhodla pracovat v Německu? Co byla tvoje motivace? Plat? Nebo něco jiného?

Už možnost absolvovat část studia v zahraničí mi přišla super. Poznat nové lidi, otestovat vlastní schopnosti. Erasmus jsem brala jako dobrou zkušenost a tak jsem to prostě zkusila i po státnicích. Německo není daleko, administrativa je díky evropské unii snadná, takže pokud by to nedopadlo, nebylo by těžké se „vrátit“ do Čech a ano, i plat byla motivace.

2. Jak těžké bylo pro tebe najít místo na pediatrii? Jak dlouho jsi místo hledala?

Nabídky místa na pediatrii jsem prohlížela nějak od jara 2015 (poslední státnici jsem měla v červnu 2015). Na pediatrii nejsou v porovnání s jinými obory vypsaná místa často, ale určitě se vyplatí proaktivní přístup. Rozeslala jsem životopis s motivačním dopisem do středních a menších nemocnic vzdálených ca. 100 km od českých hranic bez ohledu na to, zda měly vypsaná volná místa či nikoli. Ze zhruba deseti nemocnic se část neozvala vůbec, další část neměla místo a dvě mě pozvaly na pohovor. Nakonec jsem měla přislíbené místo ještě před promocí.

3. Co tě na pediatrii baví nejvíce? Proč jsi se rozhodla právě pro ni?

Pediatrie je neskutečně pestrý obor, to mě baví. Od novorozenců, někdy jen pár stovek gramů těžkých, až po teoreticky i prakticky (mladé) dospělé, včetně celého spektra fyziologického vývoje stejně jako obrovské škály častých, méně častých či vzácných nemocí, patologií, odchylek. Osobně vnímám preventivní charakter pediatrie jako velmi důležitý.

4. Jaké byly tvoje začátky v práci? Co bylo pro tebe těžké a co tě třeba překvapilo, že bylo naopak snadné?

Jako každý začátek. Všechno nové, spousta organizačních záležitostí, papírování a do toho cizí jazyk. Měla jsem ale štěstí na kolegy, přátelským přístupem jsem se byla zapracována a dostávala praktické rady i do všedního života – kde co sehnat, kam napsat, kam jít, kam nechodit. Mile mě překvapilo, jak rychle jsem se na oddělení cítila jako součást týmu. V tom vidím výhodu malé nemocnice.

5. Jaké jsou tvoje kompetence v práci? Co je práce sestry a co už tvoje?

Když porovnám práci zdravotních sester v Německu, řekla bych, že v Čechách mají částečně větší kompetence, tedy alespoň jak si to pamatuji ze studia, v Čechách jsem nepracovala. U nás je ve velké většině třeba venózní odběr krve a prakticky vždy zavedení infuzní kanyly práce lékaře. Jinak: Lékař přijímá, propouští, ordinuje (diagnostiku, terapii) a zdravotní setra koná, k tomu mají sestry „své“ ošetřovatelské povinnosti. Část práce je v těsné spolupráci se sestrami a já osobně respektuji sestry a beru je jako nedílnou a často nedoceněnou součást. Pro dobrou práci je potřeba pracovat jako tým. Při dobré spolupráci se dá například ze zkušenosti sester velmi těžit. Tak třeba zda má novorozenec ikterus, pozná každá sestřička u nás lépe než já. Dalším důležitým bodem je, že vidím pacienta často jen jednou denně, zatímco sestry několikrát během směny.

6. Máš nějaký tip, jak zvládat náročné situace – nespolupracující děti, komunikace s rodiči, apod.?

Snažím se hodně komunikovat, ať už s dětmi, tak s rodiči. Část nespolupracujících dětí se dá vysvětlením situace uklidnit. U některých dětí ani hodinové vysvětlování nepřinese nic. V tomto případě se snažím alespoň rodičům vysvětlit, co budu dělat, proč je to důležité a zda existuje jiná možnost. V dnešní době máme pár možností, jak si s nedostatečnou spoluprací, strachem etc. poradit. Ať už jde o znecitlivující krém před odběrem krve, rajský plyn při lumbální punkci nebo sedaci při gastroskopii. Obecně je velmi důležitá adekvátní analgezie. A pak taky přítomnost rodičů, pochvala nebo diplom za statečnost.

7. S jakou diagnózou se setkáváš nejčastěji?

Virová infekce, těch je určitě nejvíc.

8. A naopak, jaký nejzajímavější případ jsi zažila?

Hned při první službě jsem zažila Tourniquet-Syndrom. Před tím jsem o ničem podobném neslyšela ani nečetla. (Poznámka: Tourniquet syndrome – strangulace prstů či různých výčnělků a výchlipek těla vlasem nebo nití.)

Po dvou měsících v práci mě čekala první služba. Viděla jsem toho víc, než do té doby na oddělení. Tak to bývá, třeba takový pseudokrup málokdy přijde dopoledne. Naštěstí můj dozor (primář oddělení) zůstal v nemocnici a ne 40 minut jízdy daleko.

Na pohotovosti ošetřil chirurg malého chlapečka s oteklým prsteníčkem na noze a poslal mi ho „pro recept“. Bylo mu 6 měsíců a maminka mi znovu převyprávěla krátkou anamnézu. Při převlékání do pyžama si všimla oteklého a červeného prsteníčku a protože při doteku klučina brečel, vyrazili na pohotovost. Chirurg prý nic neviděl, namazal prst Betaisodonou a poslal je ke mně pro recept na Ibuprofenový sirup. Shodou okolností nasáklý hnědý obvaz z malé nožičky sklouzl, tak jsem se na prstík taky podívala.

Přišlo mi, že musí být něčím strangulovaný a taky mě trochu vyděsilo množství masti a tak jsem dle instrukcí – radši desetkrát zavolat, než si být nejistá – zavolala primáře. Po krátkém převyprávění vynesl diagnózu – Haar-Tourniquet Syndrom a riziko „předávkování“ jódem. Přišel na oddělení, chlapečka jsme přijali a v sedaci sterilní kanylou odstranili asi 30 centimetrů pečlivě namotaného vlasu. Odpoledne si s ním hrála sestřička a její dlouhý vlásek se pak nešťastně dokonale omotal kolem malého prstíku. Druhý den vypadal prst nesrovnatelně lépe.

9. V blízké době tě čeká atestace, co plánuješ po ní? Subspecializaci?

Po atestaci plánuji zatím spíš mateřskou dovolenou.

10. Plánuješ v Německu zůstat nebo se někdy vrátit do ČR a proč?

Zatím plánuji v Německu zůstat. Není to Austrálie, do Čech to není daleko. Práce mě baví a na oddělení jsem spokojná, tak uvidíme, jak to bude dál.

Láká vás práce lékaře v Německu, ale nevíte, co všechno obnáší začít skutečně pracovat v zahraničí? Pak si přečtěte článek „Co je to aprobace a k čemu ji potřebuji?“, kde se dočtete, co všechno potřebujete k získání povolení k výkonu povolání lékaře.

Chcete pracovat v Německu jako lékař/ka, ale nevíte, jak vyřídit aprobaci? Chtěli byste návod, kdy nebudete muset nic nikde složitě studovat? Objednejte si eBook “Lékařem v Německu I”, najdete v něm všechny potřebné informace pro vyřízení aprobace v zemích bývalého východního Německa (tedy v Berlíně, Braniborsku, Durynsku, Meklenbursku-Předním Pomořansku, Sasku a Sasku-Anhaltsku).

• přehled potřebné dokumentace i s adresami, kam žádost o aprobaci zaslat
• informace o průběhu zkoušky z odborné němčiny (Fachsprachprüfung) a jak se k ní přihlásit
• návod jak napsat a strukturovat životopis a průvodní dopis             
• moje tipy a rady, díky kterým na celém procesu ušetříte nemalé peníze a hlavně to nejcennější, váš čas

Pokud teď řešíte zda odejít do Německa nebo ne, mohl by vás zajímat e-book s 10 nejčastějšími dotazy a odpovědmi na ně. V e-booku najdete odpovědi například na tyto otázky:

• Najdu vůbec jako čerstvý absolvent bez zkušeností pracovní místo?
• Kde budu v Německu bydlet?
• Jak v Německu funguje systém zdravotního pojištění?
• Jaký je plat lékaře nebo sestry v Německu? Jaké jsou tam náklady na život?

• Instagram
• Threads
• Facebook